Proč se někteří lidé dožívají sta let v dobré kondici, zatímco jiní začínají bojovat se zdravotními problémy mnohem dříve? Odpověď možná neleží v jednom zázračném doplňku stravy, superpotravině a ani v dokonalém tréninkovém plánu. Možná je mnohem jednodušší.
Jezte skutečné jídlo. Hýbejte se přirozeně. Mějte kolem sebe lidi. A mějte důvod, proč ráno vstát z postele.
Právě toho si všímá americký badatel a spisovatel Dan Buettner, který proslavil pojem Blue Zones – modré zóny. Jde o místa na světě, kde se lidé statisticky dožívají mimořádně vysokého věku a zároveň si dlouho udržují relativně dobrou vitalitu. Mezi nejznámější patří Sardinie, Okinawa, Nicoya, Ikaria a Loma Linda. A přestože jsou od sebe tisíce kilometrů vzdálené, jejich obyvatelé mají překvapivě mnoho společného.
1. Jídlo není dieta. Je to způsob života.
V modrých zónách nenajdete posedlost kaloriemi, proteinovými tyčinkami ani každoročními „novými začátky“. Základem je především jednoduché, převážně rostlinné jídlo.
Luštěniny, zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, ořechy, semínka. Maso spíše příležitostně. Potraviny co nejméně průmyslově zpracované.
A v některých z těchto oblastí také něco, co máme v OLIVUM opravdu rádi: kvalitní extra panenský olivový olej.
V Ikarii na Sardinii i dalších středomořských místech není olivový olej jen ingredience. Je součástí každodenní kultury – používá se při vaření, do salátů, na zeleninu, luštěniny i chléb.
A právě to je důležité. Nejde o to dát si jednou týdně lžíci „zdravého oleje“. Jde o každodenní způsob stravování, ve kterém kvalitní tuky nahrazují méně vhodné tuky a jídlo zůstává jednoduché a přirozené.
2. Pohyb, který ani nevypadá jako cvičení
Obyvatelé modrých zón většinou netráví hodiny ve fitness centrech. Místo toho se během dne přirozeně pohybují. Chodí pěšky. Pracují na zahradě. Starají se o domácnost. Vystupují do kopců. Vstávají, sedají si, něco přenášejí, pracují rukama. Pohyb je součástí jejich života, nikoli povinnost, kterou si musí odškrtnout v aplikaci. Možná je právě tohle jedna z nejzajímavějších lekcí modrých zón: Nemusíte být sportovec. Potřebujete být pravidelně v pohybu.
3. Lidé jsou stejně důležití jako jídlo
Dlouhověkost není jen otázkou toho, co máme na talíři. Buettner upozorňuje také na význam sociálních vazeb (pozor – ne sociálních sítí!). Rodina, přátelé, sousedé, komunita. Lidé, kteří vás znají, očekávají, že přijdete, a kterým na vás záleží. V mnoha modrých zónách zůstávají starší lidé součástí rodiny a společnosti. Nejsou automaticky odsunuti stranou. A možná právě tady máme jednu z největších moderních lekcí: Zdraví není jen to, co jíme. Je to také to, s kým žijeme.
4. Mít důvod vstát ráno z postele
Japonci tomu říkají ikigai. Na Okinawě je tento pojem spojený s pocitem životního smyslu – s tím, co dává člověku důvod žít, těšit se na další den a být užitečný. Na Nicoye v Kostarice se zase mluví o „plan de vida“ – životním plánu, důvodu, proč člověk pokračuje dál. A není to krásná myšlenka?
Dlouhověkost možná nezačíná u vitamínů. Možná začíná otázkou: Proč se vlastně těším na zítřek?
5. Umět zpomalit
Lidé v modrých zónách samozřejmě také zažívají stres. Rozdíl je ale v tom, že mají své vlastní rituály, které jim pomáhají ho pravidelně uvolňovat.
Odpočinek. Spánek. Modlitba. Setkávání s lidmi. Odpolední pauza. Chvíle klidu. Nejde o život bez stresu. Jde o schopnost pravidelně se ze stresu vracet zpět.
6. Radost ze života
A pak je tu ještě jedna věc, na kterou se při debatách o dlouhověkosti někdy zapomíná.
Radost. Dobré jídlo. Společný stůl. Smích. Přátelé. Tradice. Příroda. Čas s rodinou.
Dlouhý život totiž není cílem sám o sobě. Co bychom z něj měli, kdyby byl dlouhý, ale bez chuti? A co si z modrých zón můžeme vzít my?
Nemusíme se stěhovat na Sardinii ani na Okinawu. Nemusíme začít žít dokonale. Můžeme začít mnohem jednodušeji:
- dát si každý den více zeleniny
- vrátit do jídelníčku luštěniny
- přidat ořechy a semínka
- používat kvalitní extra panenský olivový olej
- více chodit a méně sedět
- trávit čas s lidmi, které máme rádi
- chodit ven a být v kontaktu s přírodou
- dopřát si dostatek spánku
- mít něco, na co se každý den těšíme
A především: nedělat ze zdravého života další projekt, který musíme perfektně zvládnout.
Možná je tajemství modrých zón právě v tom, že jejich obyvatelé se o dlouhověkost celý život nesnaží. Prostě dobře žijí. Jedí skutečné jídlo. Pohybují se. Jsou součástí komunity. Pečují o vztahy. Odpočívají. Smějí se. A mají důvod být tady. A mezi tím vším se na stole objeví miska fazolí, čerstvá zelenina, kousek chleba… a pár kapek opravdu dobrého extra panenského olivového oleje. Možná právě takhle chutná dlouhý život.
Dagmar Kublová
OLIVUM.cz
Dagmar se dlouhodobě věnuje extra panenskému olivovému oleji nejen z pohledu chuti a kvality, ale také jeho místu ve zdravém jídelníčku. Zajímá se o středomořský způsob stravování, význam kvalitních tuků a o to, jak může pravidelná konzumace kvalitního extra panenského olivového oleje zapadat do dlouhodobě udržitelného životního stylu.
Pro OLIVUM ochutnává a hodnotí olivové oleje, navštěvuje producenty přímo v jejich mlýnech a snaží se zákazníkům přibližovat nejen rozdíly mezi jednotlivými oleji, ale také jejich původ, způsob výroby a smysluplné využití v každodenní kuchyni.